Ten večer měla Sára službu
Jako tisíckrát před tím dala dětem polibek na rozloučenou a řekla, že se uvidí zítra po škole.
Zabouchla dveře a vyrazila na autobus.
Neví to, ale bylo to naposledy, co děti uvidí.
Bude to jen okamžik, ale její město v noci zmizí z mapy #vesmírníček
Už je skoro jedenáct večer, ale Roberto s celou širší rodinou nespí.
Narodil se mu syn a to je důvod k oslavě!
Víno teče proudem a nic nenasvědčuje, že se bude brzy končit.
Smích v místnosti ale postupně přebije nesmírné hučení.
Následuje náraz a konec.
Nikdo nepřežije.
Marco hleděl do tmy.
Ještě před chvilkou viděl údolí, ve kterém se třpytily tisíce světel od pouličních lamp a oken domů.
S přibývajícím časem ale světla postupně zhasínají, jak se zkáza šíří krajinou.
Marco si držel hlavu v rukách a šeptal: "Co jsme to udělali…".
Až ráno začnou dopadat paprsky na dno údolí, bude přes 2000 lidí mrtvých.
Mladí, staří, silní, slabí.
Smrt si tu noc nebude vybírat, vezme všechny.
Zaniknou celé rozvětvené rodiny, které danou oblast obývaly staletí.
A zemře mnoho z těch, kteří s výstavbou nikdy nesouhlasili
Myšlenky na přehrazení řeky Vajont v italských Alpách byly v hlavách inženýrů dlouho.
Pohrávali si s ní od 20. let 20. století.
Nicméně rozhodnutí, že v údolí Piave skutečně vznikne přehrada v jedné příhodné soutěsce padlo až v chaotickém roce 1943.
Bude trvat dalších 14 let, než se na scéně objeví bagry a dělníci začnou lít ohromné množství betonu.
Až za 3 roky skončí, bude se v údolí klenout jedna z nejvyšších přehrad světa.
Bude mít 262 m a při napuštění dokáže zadržovat přes 168,7 mil. m3 vody
VENET01, CC BY SA 4.0
Až bude přehrada spuštěna, má se stát centrálním bodem složitého vodního systému využívaného okolními obcemi. A současně se má jednat o důležitý energetický zdroj.
Od počátku tak bylo jasné, že se bude jednat o důležitý státní projekt.
A to, bohužel, až moc často vede k potížím
Když v 50. letech minulého století začaly výkupy pozemků pro plánované vodohospodářské dílo, místní komunity Erto e Casso a Casso s jeho vznikem nesouhlasily.
Jenže energo-gigant SADE na výhrady nedbal.
Politická podpora projektu byla obrovská a místní odpor byl rychle zlomen.
A výhrady k projektu byly odbyty, nebo ignorovány.
Včetně těch, které se týkaly geologie oblasti.
Společnost SADE v 50. letech tvrdí, že místo je pro vznik přehrady vhodné.
Hora, na jejímž úbočí má přehrada vzniknout, je dle jejich "studií" stabilní.
Robmontagna, CCBYSA 3.0
Jenže jak známo, papír snese všechno.
Po dvou letech konstrukčních prací ale došlo ke srážce s realitou.
Oblast, kde měla přehrada vzniknout, se totiž nacházela v oblasti, kde historicky docházelo k sesuvům.
Jenže rok 1959 ukázal, že ne úplně všechno se stihlo sesunout.
Na nově postavené silnici na úbočí hory Monte Toc se totiž začaly objevovat drobné trhliny.
A ty nesvědčily o ničem jiném, než že se část svahu dala do pohybu.
Společnost SADE okamžitě zadala vyhotovení trojici nezávislých posudků, které měly ozřejmit, co se děje.
Všechny tři studie měly jednoznačný závěr – úbočí hory je nestabilní a hrozí, že se může sesunout, pokud dojde k napuštění přehrady.
Všechny tři studie budou společností SADE ignorovány.
Vylévání betonu do krajiny pokračuje a těleso přehrady bude v říjnu 1959 dokončeno.
Tak jo, The End první části.
Negooglete si to a vydržte to.
Je to fakt neuvěřitelný příběh.
Těšte se na příště.
V nížinách v severní Itálii se zima pomalu začíná chýlit ke konci, nicméně na vrcholcích kopců a hor leží stále spousta sněhu.
Velké jarní tání má teprve přijít.
Hodí se tak, že nově vybudovaná přehrada Vajont dostane v únoru 1960 kladné stanovisko ohledně svého napouštění.
Nic tak už nebrání k tomu, aby přehrada začala po letech plánování a budování plnit svůj účel.
Vůbec nic.
Tedy až na geologii.
To, že nápad postavit přehradu (nebo třeba dálnici… sluší se pozdravit ŘSD a zatleskat jejich projektu D8) v geologicky složitém území nemusí být úplně dobrý nápad, ukázala příroda Italům již v březnu 1959.
Tehdy došlo k malému sesuvu na nedaleké přehradě Pontesei.
Sesuvem vznikla cunami přibližně 20 metrů vysoká, která se šířila po hladině přehrady. Během toho zničila některé pobřežní oblasti a usmrtila jednoho člověka.
VENET01 , CC BY-SA 4.0
Jenže mezi zodpovědnými osobami nikdo varovných signálů nedbal.
A když začali novináři/novinářky po sérii drobných sesuvů na možné nebezpečí upozorňovat, jejich umlčení bylo tak snadné.
Stačilo pár žalob od italské vlády na ně a byl pokoj.
Nic tak nerušilo pověstný klid na práci a vodní hladina přehrady se mohla zvedat.
Původní plán počítal s tím, že hloubka bude okolo 262 metrů.
4. listopadu, když hladina dosáhla okolo 190 metrů, příroda poprvé pořádně vztyčila varovný prst.
Ten den došlo k sesuvu části svahu. Do přehrady se dopravilo okolo 800 000 m3 sutě a kamenní.
Vznikla malá vlna, která se rozlétla po hladině jezera.
Podobně jako nedávno na přehradě v sousedství.
Společnost SADE už nemohla předstírat, že žádné nebezpečí nehrozí.
Mohla udělat to, co se tak často děje.
Mohla začít nebezpečí bagatelizovat a tvrdit, že má řešení. Jak ukáží následující měsíce, její inženýři se hrubě spletli.
Krátce po sesuvu proto došlo k částečnému vypuštění přehrady ve snaze se dát do ambiciózního inženýrského díla.
Odborníci totiž očekávali, že s dalším napouštěním bude docházet k dalším sesuvům.
Proto se SADE rozhodla vybudovat v blízkosti hory Monte Toc tunel, který by propojoval severní a jižní část budoucího jezera v případě, že by větší sesuv způsobil jeho rozdělení na dvě.
Přece nám nějaký sesuv nezničí takovou krásnou přehradu!
V říjnu 1961 je tunel hotov a tak se napouštění přehrady opět rozjede.
Svahy hory jsou posety monitorovacím zařízením, které dovoluje sledovat, jak se svah chová, jestli se pohybuje a případně i jak rychle.
Inženýři si tak myslí, že situaci mají pevně v rukách a ví, co se děje.
Souběžně s přípravou řešení na případné částečné zasypaní přehrady sesuvem se rozběhne horečná aktivita v akademickém prostředí.
SADE zadá vypracování modelů, které by měly ukázat, co se stane, pokud se část hory sesune.
Vznikne dokonce model 1:200!
VENET01, CCBYSA 4.0
Výsledky modelů, které provedli odborníci ze SADE, jasně ukázaly, že obcím pod přehradou hrozí smrtelné nebezpečí.
Pokud by došlo k sesuvu do plně napuštěné přehrady, hrozilo by, že může vzniknout vlna, která by mohla bezpečnostních 20 metrů zbylé výšky přehrady překonat.
Řešení tak bylo přeci snadné!
Přehrada se nenapustí "až po okraj", ale namísto 20 metrů pod vrchol hráze tam bude vody o 5 výškových metrů méně.
Mezi vrcholkem hráze a hladinou jezera tak bude výška 25 metrů.
To žádná vlna nikdy nepřekoná!
Nepřekvapí vás, že ani tohle doporučení se nedodrželo a přehrada se naplnila více.
Inženýři si totiž mysleli, že hustá síť monitorovacích stanic jim dovoluje odhadnout vývoj v deformaci svahu a dle toho operativně hladinu umělého jezera upravit.
Zase neměli pravdu.
Během napouštění přehrady pocítili místní několik silnějších otřesů.
SADE jejich význam opět bagatelizovala a tvrdila, že se nic moc nestalo.
I přes tato další varování měla společnost požehnání naplnit přehradu až po okraj.
V listopadu 1962 začalo na okolních kopcích vydatně pršet.
Přehrada se tak rychle plnila a s tím jak se zvedala hladina jezera, dala se do pohybu část svahu hory.
Rychlost pohybu tehdy byla okolo 1 cm za den
Inženýři zareagovali, jak mohli. Začali zas jezero částečně vypouštět
A světe div se, ono to zabralo! Pohyb svahu se během pár týdnů zastavil.
Přehrada byla proto částečně vypuštěna během prosince 1962 a březnem 1963, aby došlo k jeho stabilizaci.
V dubnu 1963 se připustilo 5 metrů… a to stačilo, aby se svah zas začal hýbat.
V létě 1963 se vydatné srážky do oblasti Vajont opět vrátily.
Obrovské množství vody se valilo do napuštěné přehrady.
Vody bylo tolik, že hladina vystoupala pouhých 15 metrů pod okraj vrcholku hráze.
V přehradě nikdy tolik vody nebylo (a ani nebude…).
Svah se začal do přehrady "řítit" – denně urazil 3 centimetry.
Přehrada se tak začala opětovně překotně vypouštět.
Jenže pohyb svahu neustával.
Naopak začal nabírat na rychlosti.
Začátek října dosahoval 20 cm za den… Nicméně ani to nebyl konec.
Jednoho dne byl pokles 1 metr za den.
Jen málokdo mohl pochybovat o tom, že se jižní část svahu hory sesune.
Starosta obce Erto několik dní před katastrofou vyzval své spoluobčany k evakuaci.
Obyvatelé pár domů skutečně odešli, nicméně většina zůstala.
Podobnou zprávu vydal i starosta sousední obce Casso. I ten nabádal občany k evakuaci.
Jenže ani tam ho moc lidí neposlechlo.
Svítá.
Sára zamačkává budík a jde vyhnat děti z postele na snídani, obléci a pak do školy. Ví, že ten den bude dlouhý. Čeká ji noční služba.
Na zdi visí kalendář s datem 9. října 1963. Do zničení její obce a převrácení jejího dosavadního života zbývá jen pár hodin.
The END.
A dávám předem vědět, že na dopsání budou potřeba ještě dva večery. Tenhle #vesmírníček tak bude čtyřdílný.
Pro dnešek dobrou.
Ten den se valilo z přehrady ohromné množství vody.
Inženýři se totiž překotně snažili snížit vodní hladinu pod úroveň, které když bylo v předchozích měsících dosaženo, svahové pohyby ustaly.
Bylo to náročné, ale povedlo se to. Hladina v přehradě stihla poklesnout!
Jenže svah na to nedbal.
Pohyboval se dál.
Inženýři najednou spatřili, jak se k zemi řítí stromy.
A to přesně v těch místech, kde bylo předpovězeno, že by k případnému sesuvu mohlo dojít.
Hodinu a půl před katastrofou byla omezena doprava na komunikacích pod přehradou.
Večer začaly v některých staveních v údolí vyzvánět telefony.
Na druhé straně se ozvalo: "Je možné, že dnes večer přeteče trocha vody přes hráz. Nicméně se není čeho obávat."
Ve 22:39 definitivně vyhraje gravitace svůj věčný souboj nad pevností hornin.
Během pár chvil se dá do pohybu 260 miliónů m3 kamení, půdy a stromů.
2 kilometry dlouhá část svahu hory se urve a zamíří rychlostí 90 až 110 km/hod do zaplaveného údolí.
Bude trvat 20 sekund, než se sesuv dotkne hladiny jezera.
Za dalších 25 sekund bude z pohledu sesuvu po všem.
Ta obrovská masa během chvilky zcela vyplní zaplavený prostor přehrady.
Jenže uložením hornin do údolí to neskončí.
Ten neskutečně rychlý přesun obrovského množství materiálu do údolí způsobí, že je ze svého místa vytlačeno za 25 sekund přibližně 115 miliónů m3 vody.
Vznikne tak SKUTEČNĚ MONSTRÓZNÍ CUNAMI.
Tohle je brněnský Petrov vysoký 240 metrů.
Cunami, která se ten večer vytvořila a která se převalila přes vrcholek hráze, byla o 10 metrů vyšší.
Michal Klajban, CC BY SA 3.0
250 metrů vysoká vlna vyvrhla přes hráz přes 50 miliónů m3 vody.
Vody, která se okamžitě vydala na cestu údolím a ničila vše, co ji stálo v cestě.
Jenže do pohybu se nedala jen voda.
Sesuv i následná vlna totiž před sebou tlačila i obrovské množství vzduchu.
Postižené obce tak nejprve zasáhl velice silný poryv větru, načež se následně přihnala povodňová vlna.
Tohle je střed města Longarone.
Tedy spíš toho, co z něj zbylo.
Doslova během mžiku přestalo město v podstatě existovat.
Přežila jen radnice a některé domy v severní části města.
Z většiny města ale nezbylo nic.
Vůbec nic.
Ispettorato Vigili del Fuoco
Je večer.
Většina lidí žijících níže v údolí je tak v postelích a spí.
Jejich šance na záchranu je tak extrémně nízká.
Noční protržení přehrady je z tohoto důvodu vždy smrtelnější, než pokud k němu dojde ve dne.
Není jich mnoho, ale někteří mají štěstí.
Zaslechnou z dálky burácející hřmění a na nic nečekají.
Úprkem do kopce si zachrání život.
Údolí je ponořeno do tmy.
Dokud nezačne svítat, rozsah katastrofy si nedokáže nikdo představit.
Až začnou první paprsky ozařovat krajinu, přeživší neuvěří tomu, co uvidí.
Umělé jezero nad hrází přestalo existovat.
Bylo z větší části vyplněno úlomky hornin.
Samotná hráz přehrady ale přežila bez újmy a do dneška stojí jako memento tehdejší katastrofy.
Zkáza se ale nehnala jen údolím dolů…
Sesuv zabíjel i ty, kteří bydleli nad přehradou.
Obrovská cunami se totiž rozletěla na všechny směry.
Tedy i proti proudu přehrazené řeky.
Zasaženy tak byly i obce Casso a Erto, ve kterých zemřelo 158 lidí.
Naopak po proudu dolu byly kompletně zničeny obce Longarone, Pirago, Rivalta, Villanova a Fae.
4 minuty potřebovala cunami k tomu, aby se z místa sesuvu dostala do Longarone.
V rizikové oblasti v tomto městě žilo 1 328 lidí
V ledové vodě a troskách našlo smrt (asi) 1269 z nich
Zemřelo tak děsivých 94 % obyvatel.
Do dnešních dní se jedná o jedno z nejvyšších čísel stran úmrtí spjatých s prasknutím přehrady.
V noci z 9. na 10. října 1963 zemřelo něco mezi 1900 až 2500 lidí.
Přesné číslo nikdo neví.
Až se totiž na místo dostanou záchranáři, obrovské množství těl nebude možné dohledat… budou navždy pohřbeny pod obrovské množství trosek.
A popravdě na řadě míst nebude ani koho zachraňovat.
Okamžitě po katastrofě se na místo vydávají záchranáři.
Jako první vyráží hasiči z Belluna, kteří dostanou zprávu o rozvodnění řeky Piavy.
Nicméně se do postižené oblasti nedostanou.
Silnice a mosty, které údolím vedly, přestaly existovat.
První přímé svědectví tak přichází od hasičů z Pieve di Cadore, které se do oblasti dostanou z jiného směru.
V 5.30 ráno se na místo vydává italská armáda. Vojáci budou zakrátko ručně vyhrabávat první těla.
Celkem se jich najde 1500 a jen polovinu bude možné identifikovat.
Co prozatím nevíte, je to, že od roku 1962 má přehrada Vajont nového majitele – italský stát.
Přehrada byla totiž znárodněna a převedena pod státní ENEL.
Když tak ke katastrofě došlo, nejednalo se jen o obrovskou lidskou tragédii, ale pro vrchní patra politiky i palčivý problém
Okamžitě po neštěstí se tak začalo ozývat z vládních míst, ale i od dalších autorit, že šlo o nepředvídatelnou a nevyhnutelnou přírodní událost…
Jenže bylo tomu skutečně tak?
To se dozvíte příště, aneb The END třetího dílu.
A slibuji, že příště už to uzavřeme.
No a teď 👇
Dobrou.
Politickou odpovědnost za nesmírnou tragédii samozřejmě nechtěl nést nikdo.
Provládní tisk i tehdejší politická reprezentace tak opakovaně tvrdila, že se proti sesuvu nedalo nic dělat a že byl boží vůlí.
Proti tomu samozřejmě ostře vystupovala část tehdejší opozice, která chtěla hnát konkrétní osoby k zodpovědnosti.
Ve snaze umenšit pnutí uvnitř země slíbil tehdejší premiér Itálie Giovanni Leone, že případní pachatelé budou hnáni k zodpovědnosti.
V prosinci Giovanni Leone rezignuje na funkci poté, co je jeho pozice ve straně oslabena.
Pár měsíců nato se stane šéfem právního týmu společnosti SADE…
I díky němu nebude muset společnost SADE vyplácet vysoké kompenzace přeživším.
Pomůže i k tomu, aby pozůstalí po více jak 600 obětech nedostali nic…
A ani to potrestání viníků moc nedopadne.
Soud je schválně přesunut daleko od místa tragédie, čímž se vyloučí veřejnost…
Hrstka inženýrů SADE a ENELu dostane jen mírné tresty…
A společnost SADE nebude italskou vládou nikdy zažalována o vyplacení kompenzací za vzniklou škodu.
Foto by @MRebicek
Až by se mohlo při pohledu do minulosti zdát, že za katastrofu skutečně nikdo nemohl.
Jenže vidět tehdejší událost touto optikou by nebylo úplně správné.
Během výstavby přehrady se objevila celá řada varování, které ukazovaly, že přehrada vzniká v problematické oblasti.
Katastrofa byla vyústěním celé řady výrazných pochybení, ke kterým nikdy nemělo dojít…
Začněme od toho nejpodstatnějšího – vybudovat přehradu v daném místě byla obrovská chyba.
Hluboký kaňon řeky se totiž zařezával na jižním úbočí hory, jejíž svah byl dlouhodobě nestabilní
Mohla za to zvláštní geologická skladba dané oblasti.
Svah hory byl tvořen převážně vápenci a jílovci.
Jenže mezi nimi se nacházela vrstva jurských a křídových jílů.
Svah hory tak vypadal jako promazaný sendvič.
Jako sendvič, ve kterém příroda nešetřila mazadlem…
Bohužel tenhle namazaný sendvič neležel rovně na stole… ale byl ukloněný. A to směrem do údolí…
Stavět na takovém místě přehradu bylo z pohledu inženýrské geologie jasné hazardování.
Jenže na výsledky geologického průzkumu zodpovědní lidé nedbali.
Měli krásnou soutěsku a projekt.
Samotná výstavba přehrady ale katastrofu nezažehla.
Spouštěčem bylo až její naplňování vodou.
Jakmile se začalo napouštět umělé jezero, zadržovaná voda začala zvyšovat tlak v pórech okolních hornin.
Tedy v těch titěrných mezírkách mezi zrnky minerálů tvořící horniny.
A jakmile začnete zvyšovat tlak v pórech hornin, dosáhnete toho, že k tomu, aby taková hornina praskla, stačí mnohem menší tlak.
Napouštění přehrady tak umožnilo vzniku obrovského množství mikroskopických trhlinek, které se časem začaly spojovat do větších trhlin.
Svah se tak začal pomalinku hýbat.
Jakmile byla přehrada částečně vypuštěna, porézní tlak poklesl, jak voda tolik netlačila, a pohyby svahu ustaly.
Kdyby se tak inženýři po prvotním napouštění rozhodli přehradu vypustit, nebo ji nikdy nenaplnit zcela, k sesuvu by (asi) nedošlo
Jenže plán zněl jasně.
Napustit přehradu.
A to až do výšky 710 metrů.
Jakmile k tomu došlo, trhliny se mohly nerušeně spojovat až do momentu, kdy vznikla souvislá smyková plocha.
Tedy rozhraní, které se sklouzlo a dovolilo utržení obrovské části jižního svahu hory.
Jakmile vznikla souvislá smyková plocha , už nešlo nic dělat.
Bylo jedno, jestli inženýři snížili vodní hladinu.
Vrstvy už pevně nedržely, ale namísto toho se klouzaly tam, kam je gravitace tlačila – z kopce dolů…
A tady přichází na scénu třetí selhání.
Když se dělaly zmenšené modely, které měly ukázat, co se při možném sesunutí svahu hory stane, nebyly úplně v pořádku.
Nikoho nenapadlo namodelovat sesunutí tak obrovské části jižního svahu hory v jeden okamžik.
Nikdo tak neměl představu, co se stane a všechny odhady výšky možné cunami byly hrubě podhodnoceny.
A navíc někdo dost brutálně zpackal škálování.
Pro modelování sesuvů byl totiž použit štěrk…
Vypadá to jako drobnost, ale byl to megaprůšvih.
Štěrk se totiž při řícení ze svahu nikdy nerozjel tak rychle, aby to po přeškálování odpovídalo skutečné rychlosti sesuvu.
Do jezera se tak horniny vřítily mnohem větší rychlostí a tedy s větší silou.
To dovolilo vytlačit vodu do mnohem větší výšky.
Zatímco tak vzniklá vlna v modelu nikdy nepřekonala hráz, v realitě to dokázala hravě.
Kdyby tenkrát při modelování byl použit správný materiál, mohlo být nebezpečí odhaleno.
A pak se mohlo přistoupit k nucenému vysídlení – nepopulárnímu kroku, který by ale zachránil životy
Katastrofa na přehradě Vajont by nám tak měla připomínat, že není radno podceňovat varovné signály i to, že občas je lepší už rozjetý projekt opustit a odepsat ztráty.
Pokud to neuděláme, dopady mohou být strašné.
Im Fokus, CC BY-SA 4.0
Inspirací pro sepsání mi byl článek na http://en.wiki. Současně moc děkuji @GeoMikesh za pomoc s vysvětlením, proč přesně k sesuvu došlo (oproti mě, on je totiž skutečný expert na tyhlety přírodní události).
A tím máme (konečně!) the END!
PS: Zapomněl jsem dodat, že tři příběhy v úvodních 3 tweetech jsou smyšlené. Vymyslel jsem si je pro dramatizaci otevíráku vlákna.
A pokud vas zajima profi vysvetleni, proc k sesuvu doslo, @GeoMikesh pro vas ma vlakno 🙂
Originally tweeted by Dr. Petr Brož (@Chmee2) on December 12, 2021.