Příspěvky

Publikováno

Proč má Měsíc dvě rozdílné tváře?

Obě polokoule Měsíce se od sebe nemohou lišit víc. Jednu pokrývají rozsáhlé vulkanické pláně, druhou prastaré krátery poseté vysočiny. Jak je možné, že se dvě poloviny téhož světa vyvíjely tak odlišně?

Když se na Měsíc podíváte pouhým okem, jedna věc vás okamžitě zaujme. Jeho povrch pokrývají rozsáhlé tmavé skvrny, ve kterých lidé od nepaměti viděli králíky, tváře nebo třeba muže hledícího zpět na Zemi. První astronomové tyto oblasti nazvali maria – latinsky „moře“ – protože se domnívali, že jde o rozsáhlé vodní plochy. Dnes víme, že o žádná moře nejde. Jsou to obrovské pláně ztuhlé čedičové lávy, vzniklé během jedněch z největších sopečných erupcí v historii Sluneční soustavy.

Pro pokračování koukněte na článek na Forendors.

Publikováno

Kolik času ještě Zemi zbývá? A nemělo by nás trápit spíš něco jiného?

Včera jsem dostal při natáčení rozhovoru Vysoké Napětí otázku, kolik času ještě Zemi zbývá.

Pojďme se tak na to společně podívat, ať o to nejste ochuzeni… Uvidíte, že „nás“ čekají v budoucnosti velkolepé události…

Země má před sebou ještě asi 5 miliard let. Pak se Slunce změní v rudého obra a pravděpodobně pohltí Merkur a Venuši. Není jisté, zda spolkne i Zemi, ale i kdyby ne, promění ji v rozpálený svět bez života.

Paradoxně ale život (respektive asi jeho valná většina…) zmizí mnohem dříve.

Výkon Slunce se totiž každou miliardu let zvýší o ca 10 %. Díky tomu bude za přibližně 600–800 milionů let svítit natolik silněji, že naruší jeden z nejdůležitějších geologických cyklů naší planety – koloběh uhlíku mezi atmosférou, horninami a zemským nitrem.

Více sluneční energie povede k většímu odpařování vody z oceánů, intenzivnějším srážkám a rychlejšímu zvětrávání silikátových hornin, které z atmosféry v dlouhodobém časovém měřítku odčerpávají oxid uhličitý.

Navíc nám do hry vstoupí problémy s deskovou tektonikou. Ta momentálně po pár miliardy let funguje jako geologický termostat. Zvětrávání křemíkem bohatých hornin sice CO₂ z atmosféry odstraňuje, ale subdukce a vulkanismus ho znovu vracejí zpět.

Díky tomuto cyklu si Země dokázala po miliardy let udržet klima vhodné pro život. Jak ale bude planeta postupně chladnout, bude slábnout i desková tektonika a sopečná činnost. Přísun oxidu uhličitého z nitra Země se bude zmenšovat právě ve chvíli, kdy jeho odčerpávání ze vzduchu bude kvůli sílícímu Slunci naopak narůstat.

Výsledkem nebude přebytek, ale k překvapení mnoha nedostatek oxidu uhličitého (nicméně než budete číst díl, uvědomte si, že současné vypouštění oxidu uhličitého člověkem na tohle nebude mít žádný vliv, takže ne, teď fakt tím, co děláme, nezachraňujeme planetu…).

A když k tomu dojde, rostliny přestanou fotosyntetizovat, začnou mizet lesy, následně býložravci a nakonec i predátoři.

Ekosystémy se postupně zhroutí.

Ironií je, že složitý život na Zemi tak pravděpodobně nezničí oheň, asteroid ani supervulkán (i když tohle všechno by další masové vymírání druhů zvládlo), ale příliš malé množství plynu, kterého se dnes obáváme kvůli jeho nadbytku.

Oceány přitom vydrží o něco déle. Přibližně za 1–2 miliardy let zesílí skleníkový efekt natolik, že se začnou postupně vypařovat. Země se začne podobat dnešní Venuši – rozpálené planetě bez kapalné vody. A o další miliardy let později přijde poslední dějství.

To dějství, kterým tenhle text začínáme – Země totiž bude asi zničena Sluncem, které se přemění v rudého obra.

No a teď vám povím tajemství… i o tomhle pojednáváme ve třetím (a posledním) pokračování Vesmírníčku, které se dá zrovna teď se slevou předobjednat a které 23. září 2026 vyjde.

Takže pokud chcete, aby tohle věděli i vaše děti, knihu si TADY NA TOM ODKAZE předobjednejte.

Budeme za to s Lucie Škodová moc rádi!

Publikováno

The day I realised I had nothing to offer teachers: The story behind Almanac of Geoscience experiments

For more than a decade, I have spent a large part of my time not only doing research in planetary science, but also visiting schools, science festivals, public events, and talking to children, teachers, and everyone interested in geosciences. During these outreach activities I repeatedly encountered the same problem. People were genuinely curious about volcanoes, earthquakes, plate tectonics, or the interior of our planet, but when teachers asked me where they could find simple experiments to demonstrate these processes in the classroom, I often realized that I did not have much practical material to recommend.

There are, of course, many excellent educational resources available online. However, a large fraction of them either require expensive laboratory equipment, are too complicated to prepare within normal school conditions, or focus more on entertainment than on explaining the actual geological process behind the experiment. At the same time, I repeatedly realised that many available materials were not truly simple, visually attractive, scientifically correct, or easy to prepare and perform almost anywhere.

Více případně na odkazu, aneb můj text o almanachu geovědních experimentů na blogu EGU 🙂