Obě polokoule Měsíce se od sebe nemohou lišit víc. Jednu pokrývají rozsáhlé vulkanické pláně, druhou prastaré krátery poseté vysočiny. Jak je možné, že se dvě poloviny téhož světa vyvíjely tak odlišně?
Když se na Měsíc podíváte pouhým okem, jedna věc vás okamžitě zaujme. Jeho povrch pokrývají rozsáhlé tmavé skvrny, ve kterých lidé od nepaměti viděli králíky, tváře nebo třeba muže hledícího zpět na Zemi. První astronomové tyto oblasti nazvali maria – latinsky „moře“ – protože se domnívali, že jde o rozsáhlé vodní plochy. Dnes víme, že o žádná moře nejde. Jsou to obrovské pláně ztuhlé čedičové lávy, vzniklé během jedněch z největších sopečných erupcí v historii Sluneční soustavy.
