Zítra to bude rok, co @NASAPersevere zvířila prach na dně marsovského kráteru #Jezero. A stejně jako před rokem, i tentokrát mě čeká komentování téhle nesmírně zajímavé mise pro ČT s @DanielStach
Takže večer je ve znamení rychlého samostudia, co sonda za rok našla #vesmírníček
Tentokrát to ale bude bez jasné dějové linky a rychlého spádu tweetů. Jdu je sem sázet jako formu studijních výpisků… no, prostě mi přišlo škoda si to psát jen do texťáku.
Tak jdeme začít?
První co, tak se koukněme na odkaz tady
Ten totiž ukazuje, kde se přesně vozítko nachází.
Všimnout si můžete toho, že se @NASAPersevere vrací ve svých stopách zpět k místu přistání.
Proč? Protože chce jet k deltě severní trasou. A na jih si zajela jen na krátkou exkurzi prozkoumat zvláštní geologickou jednotku.
Potřebovala totiž prozkoumat "Dno kráteru", což si myslíme, že je nejstarší jednotka, která se tam nachází (viz foto níže).
Nevěděli jsme, jestli ji tvoří sedimentární horniny (tedy vytvořené ve vodě) nebo zvětralé lávy.
Pro příběh evoluce kráteru je to přitom dost podstatné.
Dnes už to ale víme. Vozítko totiž obrousilo jeden z kamenů, který tu jednotku tvoří, a podívalo se za pomoci robotické ruky na místo očištění.
A co našlo? Spoustu velkých krystalů olivínů obklopených pyroxény.
Což pokud jste nedávali během hodiny geologie pozor, jsou minerály charakteristické pro sopečnou činnost.
Jejich velikost pak svědčí o tom, že buď krystalizovaly z taveniny pomalu v podzemí, nebo v docela dost tlustém lávovém proudu.
Takto vzniklé horniny byly pak opakovaně narušovány vodou, což je opět nesmírně cenné.
Interakce těchto magmatických hornin s vodou totiž po sobě dokázaly zanechat stopy.
A kdyby se takové vzorky dostaly nějak do pozemských laboratoří, mohli bychom zjistit mnohé.
Oh, wait…
Vidíte ty díry v tom šutru nahoře?
To je výsledek prvního a druhého úspěšného vrtání (úplně první vrtání se nepovedlo, vzorek se při vrtání komplet rozdrobil, takže se ho nepodařilo odebrat)
Tady to ale uspělo a vozítko má tak v břiše dva první vzorky
Navíc tyhle dva vzorky, až je jednou dovezeme zpět na Zem, umožní další skvělou věc.
Dokážeme s pomocí radiometrické datování určit jejich stáří.
Dozvíme se tak, kdy přesně vznikly a tedy, jak staré je dno kráteru Jezero, na kterém se pak nachází všechno ostatní.
Další velká věc, co se vozítku za pomoci zařízení SHERLOC povedlo, je detekce organických molekul v oblasti přistání.
Více k tomu zítra asi v prostřihách řekne ze záznamu @Julianne_SF nebo okomentuje na živo @tom_petrasek, který tam stran otázek života (a tak vůbec) bude.
Jen ve zkratce.
Nejsme schopni se současnými daty říci, jestli organické sloučeniny jsou biologického, nebo nebiologického původu a ani to, kdy přesně vznikly.
Nevíme tak zatím, jak se na Marsu vzaly – vznikly nějak tam, stvořil je život, nebo je přinesly meteority? Nevíme
Ať už je původ organických sloučenin jakýkoliv, jejich přítomnost ukazuje, že tyto látky jsou schopny na povrchu Marsu přežít nehostinné podmínky.
A to nám zvyšuje šance, že stopy případného dávného marsovského života by se pro nás mohli někde dochovat.
Tedy, pokud tam jsou…
Vozítko taky poprvé použilo svůj penetrační radar. Tedy zařízení, které mu umožňuje se "podívat" ca 10 metrů pod povrch a zjistit, jak to tam vypadá.
Co našlo? To vidíte na obrázku níže.
To podstatné je, že více odrazivé oblasti – což jsou vrstvy určitých hornin – mají stejný sklon.
A jelikož se nám zasunují pod jednu jednotku, dokazuje to, že musí být ty ukloněné vrstvy starší, než ta jednotka nad nimi… Uff, tak co, už vás bolí ze stratigrafie hlava? 🙂
Btw. čas na komerční přestávku…
Už jste uvážili, jestli nám nechcete finančně přispět na vznik geovědního komiksu?
Aktuálně atakujeme hranici 65 tisíc Kč… Pojďte pomoci, ať dnes dáme 70 tisíc 🙂
Tak se mi to líbí, tak je to správné. Zrovna googlím, co za poslední rok Perseverence ještě dokázala a ejhle, před 50 minutami vydal @Nature na tohle téma článek.
Jdu se začíst a vyházím sem zas hlavní teze 💕
Za rok ujelo vozítko okolo 3 kilometrů.
Ano, nechvátá. Není tam totiž od toho, aby trhalo dálkové rekordy, ale zkoumalo zajímavé geologické a astrobiologické lokality.
A víte, kolik jich tam je?
MRAKY!
Skvělá grafika z článku @Nature, která ukazuje, kde přesně bylo odebráno všech šest vzorků. Ale i to, jak vypadají.
Pamatujete na první, neúspěšný pokus o odvrtání vzorku? Jelikož byla celá procedura automatizovaná, sonda nakonec jednu z tub uzavřela i bez toho, aby v ní byl odebraný vzorek.
Nicméně pro vědu je furt cenný… obsahuje totiž vzorek marsovské atmosféry! 🙂
Nicméně se Perserverence teď fofruje k deltě, co to jde.
Před nedávnem ujela svůj denní rekord – 240 metrů.
I přes to, že ji lítají jiskry od kol (přeháním…), k deltě nedojede asi dříve než v dubnu.
A takto na datech vypadá ten objev olivínu, pyroxénů, ale také solí a organických látek… 🙂
To jste rádi, že jste to viděli, což?
A tady je plán budoucí trasy vozítka.
Co je podstatné, bude se ignorovat zajímavá geologická lokalita Kodiac a namísto ní se pojede plnou parou k čele delty.
Proč? Protože se na snímcích delty podařilo zdálky spatřit světlé horniny, které by mohly být svatým grálem!
Mohlo by se jednat o jemnozrnné sedimenty přesně z té doby, kdy mohly v místě panovat ty "nejpříhodnější" podmínky pro možný mimozemský život.
Takže je cennější prozkoumat ty, než tyhle sedimentární horniny 👇
Zatím největší překvapení mise? Všude, ale fakt úplně všude se daří nacházet magmatické horniny.
Před přistáním jsme si mysleli, že dno kráteru je pokryto sedimenty, ale není.
Magmatické horniny jsou i ty vrstevnaté horniny, co vozítko potkává cestou.
Jejich vznik je vysvětlován usazováním krystalů v pomalu krystalizující tavenině.
Kde se v kráteru láva/magma vzalo?
Prozatím nevíme.
Buď tam přiteklo odjinud, nebo se přímo v kráteru vylilo…
Hledáme na to odpověď.
Další pěkné shrnutí toho, co vozítko na Marsu za rok stihlo udělat.
K čele delty nám chybí urazit ca ještě 6 km (aneb info z další prezentace k výročí jednoho roku vozítka na Marsu https://www.youtube.com/watch?v=-IAcwLYYFGk)
Originally tweeted by Dr. Petr Brož (@Chmee2) on February 17, 2022.