Ephriam Che, otec čtyř dětí uslyšel zničehonic hluk podobný skalnímu řícení. Vyběhl ze své chatrče a zadíval se do noční krajiny osvětlené Měsícem. Pod sebou spatřil mléčný opar vznášející se nad hladinou jezera. Aniž by to tušil, stal se svědkem nesmírné tragédie #vesmírníček
Vypadalo to, jako když nad jezerem začíná pršet. To řekl i svým dětem a zahnal je zpátky na kutě. Do postele zamířil i on sám, dopadla na něj obrovská únava. Jako kdyby se do něj najednou pustila nějaká nemoc. Nešlo tomu vzdorovat.
Panduh562, licence CC BY SA 3.0
Níže po svahu tajemný hluk uslyšela i pastevkyně Halima Suley se svými čtyřmi dětmi. Náhle se skrze její chatrč prohnal závan větru a dále si nic nepamatovala. Zatmění, tma a probuzení na zemi.
S rozbřeskem se Ephriam probudil. Vyšel ze své chatrče a podíval se na jezero pod sebou. Jeho hladina obvykle v ostrém africkém slunci svítila jako modrý safír, jenže tentokrát ho čekalo překvapení.
Jezero se zbarvilo do červena.
Změna barvy nebyla to jediné, čeho si všiml.
Když sešel k okraji jezera, vodopád, který odváděl z jezera přebytek vody, vyschl.
V ten moment si všiml něčeho děsivého. Jindy živá krajina zcela utichla.
Nikde nebylo slyšet bzukot hmyzu, odnikud k němu nedolehl zpěv ptáků.
Všude kolem bylo jen absolutní ticho.
Začal utíkat podél pobřeží jezera. Bál se. Něco bylo špatně. Jen ještě nevěděl co.
Náhle uslyšel křik. Byla to Suley. V očích měla jen strach a hrůzu.
Když Ephriama viděla, zavolala na něj.
„Proč leží? Proč se nehýbou?“
A ukazovala rukama na řadu nehybných lidských těl.
Před Ephriamem leželo 31 lidských těl, mezi nimi i děti Halimy, a přes 400 kusů mrtvého dobytka. Kam až dohlédl, všude viděl jen smrt.
Tichou smrt.
Tak tichou, že mrtvoly neobletovaly ani jinak všudypřítomné lesknoucí se mouchy.
Ani ony té noci smrti neunikly.
Ephriam se zvedl a začal zase běžet. Pokračoval po svahu dolů, kde se nacházela vesnice, která byla domovem přibližně 1000 lidí. Žili tam i rodiče Ephriama, jeho sourozenci, tetičky i strýcové…
Když se k ní dostal, naskytl se mu otřesný pohled. Téměř všichni obyvatelé byli mrtví
V noci 21. srpna 1986 přišlo na svazích pod jezerem Nyos o život téměř 1800 lidí a přes 3500 kusů dobytka.
Těch pár přeživších si to osudné ráno domnívalo, že ten den nastal konec světa.
Místo konce ale došlo k něčemu jinému – ke smrtící limnické erupci!
Zpráva o tajuplném úmrtí celé komunity se rychle rozletěla světem a na místo se začaly sjíždět vědecké týmy z celého světa.
První podezření padlo na obnovení sopečné aktivity v sopečném kráteru, který jezero vyplňovalo.
Jezero se totiž nachází na vrcholku sopky.
Jenže pro tohle vysvětlení nemluvily důkazy na místě. Nic nenasvědčovalo tomu, že se sopka probudila k životu.
Namísto toho si vědecká obec začala uvědomovat, že tady má před sebou něco skutečně děsivého.
Nenápadného a tichého zabijáka, který se může kdykoliv vrátit.
Jezero Nyos je poměrně hluboké – průměrná hloubka je 95 metrů, ale nejhlubší partie leží až 208 metrů pod vodní hladinou. To znamená, že na dno působí značný tlak vodního sloupce.
To by samo ke katastrofě ale nestačilo.
Dno jezera je rozpraskané a prasklinky vedou hluboko pod povrch. A jsou to právě tyto prasklinky, po kterých z hlubin země unikají k povrchu sopečné plyny vznikající během odplyňování magmatu.
A unikajícím plynem je zde převážně oxid uhličitý (CO2).
Navíc jezero Nyos leží v Kamerunu nedaleko rovníku. Tedy v té části světa, kde je celý rok téměř stejná teplota. A to je problém.
Oproti jezerům mírného pásu, které se pravidelně ochlazují a oteplují, což způsobuje vznik proudů a promíchávání vody jezer, tady se to neděje.
Při hladině je teplá vrstva vody o nižší hustotě a pod ní se nachází vrstva těžké studené vody. A je to právě vrstva studené vody, do které se vmíchává oxid uhličitý.
Jezero Nyos je tak v podstatě přikryté pokličkou teplé vody a samo od sebe se jen tak nepromíchá…
Odhadujeme, že oxidu uhličitého je přitom na dně skutečně obrovské množství. Přes 90 miliónů tun. Je rozpuštěno ve studené vodě a čeká tam na svou chvíli.
Na moment, kdy něco dokáže pokličku teplé vody nadzvednout a tím plyn odzátkovat.
Stejně jako když otevřete sodovku.
Pokličku přitom dokáže nadzvednout kde co. Vydatný déšť, zemětřesení, nebo skalní sesuv… stačí, aby se vrstvy trošku zamíchaly a následovat bude dramatická „exploze“ plynu ze dna jezera na povrch.
A jelikož je oxid uhličitý těžší než vzduch, jakmile se dostane z vody ven, začne „téct“ krajinou a zabíjet vše, co se mu připlete do cesty.
A to opakovaně. Jakmile totiž dojde k výtrysku plynu, hladina jezera se zas uklidní a voda se zas začne oddělovat na teplou a studenou vrstvu. Opětovně se tak vytvoří neprodyšná poklička, pod kterou bude z hlubin země unikat další a další plyn…
Je proto jen otázkou času, kdy k podobné erupci může dojít znova.
Doklady, že se to děje přitom existovaly i před samotnou erupcí. Původní etnika obývající Kamerun si v ústním vyprávění uchovávali příběhy varující před životem na svazích některých jezer.
A součástí příběhů byly i rady stavět domy na vyvýšených místech, či na vysokých pilířích… jenže… Afrika si v posledních stoletích kvůli kolonizaci prošla mnoha bolestmi. Nucené stěhování celých etnik tak často tyto vazby s historií přetrhalo.
A to je i příběh Ephriamovy vsi
Lidé, kteří obec obývali, nebyli původními obyvateli této části světa. Dnes bychom řekli, že to byla náplava. Usadili se tak v místě, které bylo sice neobývané, ale lidé k tomu měli moc dobrý důvod. V oblasti číhala smrt.
Když dnes zavítáte k jezeru Nyos, uvidíte uprostřed jezera fontánu. Ta tam není na památku zesnulých, ale pro ochranu přeživších.
Jedná se totiž o inženýrský projekt snažící se zabránit opakování katastrofy.
Bill Evans, USGS
Cíleně se totiž snažíme promíchávat vodu a tím uvolňovat oxid uhličitý v neškodných dávkách do atmosféry. Pokud se v hlubinách nenahromadí kritické množství plynu, nemělo by k jeho katastrofálnímu úniku dojít.
Zatím se zdá, že tady máme vyhráno…
Pashute, CC BY-SA 3.0
Jenže… jezero Nyos není jediné jezero na světě, kde jsme objevili, že k limnické erupci může dojít. Jsou i další, všechna v Africe.
Jedno z nich je i jezero Kivo. Obrovská vodní plocha mající rozlohu 90 x 50 kilometrů.
Příliš na to, abychom ho dokázali efektivně odplynit :/
Kdyby tak došlo k promíchání vrstev jezera Kivo, mohla by vzniknout podobná katastrofa.
A to nás přivádí do současnosti, kdy před pár týdny na břehu jezera Kivo soptila sopka Mount Nyiragongo a láva tekla k jeho vodám…
Ti, co znají příběh jezera Nyos, okamžitě zpozorněli.
Nikdy totiž nevíme, kdy se podobná katastrofa může odehrát na dalším místě Země.
Více k tomu případně v rozhovoru pro @SeznamZpravy na odkaze níže.
A to je pro dnešek všechno, takže The END.
PS: Kdybyste si chtěli k limnické erupci přečíst více, skvěle to zpracoval @petrkou pro @enkocz, viz odkaz níže.
PSS: Vše okolo jezera Nyos je pak skvěle popsáno tady. Nejenom že jsou tam zachyceny hrůzy erupce, ale také naše snahy o to, aby se to už nikdy neopakovalo. Je to dlouhé, ale doporučuji k pročtění. Text byl i inspirací pro část vlákna.
Originally tweeted by Dr. Petr Brož (@Chmee2) on June 20, 2021.