Možná jsme na prahu vysvětlení záhady, která svírala marsovskou komunitu po 45 let
Když v roce 1977 přistála americká sonda Viking 1 na Marsu, stalo se to v místech, kudy se kdysi prohnala nepředstavitelná povodeň
Čekali jsme tak, že najdeme naplaveniny. Jenže jsme našli tohle
Namísto vrstviček naplavených úlomků hornin jsme našli chaos.
Obrovské množství poházených kamenů různých velikostí.
A co víc, téměř žádný z nich nebyl opracován do tvaru, který byste čekali, že bude mít, pokud ho unášela voda.
Jen si vzpomeňte na šumavské koryto Vydry.
Tenhle rozpor v očekávání s realitou všechny zaskočil a dlouho jsme si nevěděli moc rady, jak ho vyřešit.
Jenže to se, zdá se, mění.
Včera se mediálním světem prohnala zpráva o vydání nového vědeckého článku, který nabízí pro tuhle záhadu vysvětlení.
Alexis Rodriguez a kol. navrhují, že za chaotické poházení šutrů v místě přistání může megacunami, která kdysi dávno oblast spláchla!
Navrhují, že kdysi dávno se v oblasti Chryse Planitia (schválně se vraťte o kousek výše na ten barevný obrázek) se nacházela souvislá vodní plocha.
Možná moře, možná oceán. Kdo ví…
Většinou si ho představujeme jako otevřenou vodní plochu… ale…
… je mnohem pravděpodobnější, že pokud oceán na Marsu někdy existoval (stále nevíme jistě), byl na hladině zmrzlý. Vypadal by tak jako oblast Arktidy.
Je to kvůli tomu, že Mars má tenkou atmosféru a asi ji tak má dlouho. Kapalná voda tak dlouhodobě na povrchu nevydrží.
Ať už oceán vypadal jakkoliv, občas se muselo stát, že do něj dopadl nějaký ten vesmírný šutr.
A někdy musel být pořádně velký. Třeba tak velký jako ten šutr, co na Zemi sejmul dinosaury.
A pokud by se taková srážka odehrála, dopad šutru by způsobil obrovskou, ale fakt skutečně enormně obrovskou vlnu cunami.
Vlnu, která mohla mít na výšku klidně i 200 metrů.
A vlnu, která se mohla po zamrzlém oceánu rozlétnout do dálky stovek kilometrů od místa vzniku.
A to je přesně příběh, který Rodriguez a kol. ve svém textu nabízí
Detailním mapováním oblasti Chryse Planitia na Marsu ukazují, že se tam nachází celá řada stop zapsaných v povrchu, který tenhle příběh podporují
Prohnala se tak megacunami oblastí?
Osobně se kloním k názoru, že ano. Stále větší množství studií totiž ukazuje, že Mars mohl v severních nížinách skutečně rozsáhlé těleso (nebo tělesa… mohlo jich být i víc) kapalné vody mít.
A pokud měla, k dopadům do oceánu nutně muselo docházet.
Aniž bychom to tak tehdy tušili, Viking 1 dost možná přistál v oblasti, kde kolem sebe má němé svědky kolosální vlny, která se prohnala marsovkým oceánem.
Vlny, která byla schopna vyvrhnout horninové bloky daleko od svého původního místa uložení.
A tak udělat chaotický terén.
A proč mě osobně zrovna tahle studie tak moc zajímá? Ti z vás, co mě sledují už nějaký ten čtvrtek totiž ví, že tohle je oblast, kterou jsem pár let taktéž zkoumal.
Akorát mě tehdy nezajímal marsovský oceán, ale možné bahenní sopky a proudy, co tam jsou!
Takže pokud se chcete stát experty a expertkami na oblast Chryse Planitia, ponořte se do vlákna výše nebo do téhle nové studie 🙂
Prohlubování znalostí o Marsu je program na páteční večer jak dělaný.
The End
Originally tweeted by Dr. Petr Brož (@Chmee2) on December 2, 2022.