Mars. Mars?
Mars! Mars?
Mars!! Mars?
Márs! Mars?
Mááárs! Mars?
MÁÁÁÁÁÁÁÁÁRS!
Já vím, že ničím jiným teď nežijete (no dobře, trochu žijete i covidem u Klause…), ale napadlo vás, jak tahle vaše aktuální marsostřednost zraňuje chudinku Venuši? Dnes to tak bude o ní #vesmírníček😢
Než se nám dneska budou na Venuši společně pěkně rozpalovat (teda spíš škvařit) lýtka, řekněme si, že už byste měli být na tuhle planetu expertky a experti
Je to pouhých 2449 hodin, kdy jsem to do vás lil horem a dolem. Nepamatujete? Pak šupaj opáčko 👇
Jelikož už vás nějakou tu chvilku tady šmíruji, vím, že jste dost líný/líné. Skoro nikdy tady na NIC neklikáte, takže dávat vám linky na OBSAH je jak házet… znáte to…
Jenže, převezu vás Prostě to důležité znovu napíšu.
Venuše má hustou atmosféru a pod ní není vidět! Teda…
…skoro. Máme totiž pár způsobů, jak ji pod ten hustý závoj (pro člověka toxických) plynů juknout. Jak? Za pomoci radarových vln.
Je to vlastně strašně snadný… vezmu vlny, švihnu s nimi směrem k povrchu Venuše, vlna sviští, náraz, odraz, zas si to sviští a zásah talíře sondy.
No a to nás přivádí k sondě Magellan, která tohle mezi roky 1990-94 dělala, díky čemuž známe vzhled skoro celýho povrchu Venuše s rozlišením ca 150 m/px.
To znamená, že reálně můžeme vidět útvary ca 1 km velké (aneb 5-6 px).
Spousta toho, co jsme našli, nás nechala docela v klidu. Byly to věci, na který jsme zvyklý ze Země. Třeba štítové sopky…
Jenže, když jsme se na povrch Venuše zakoukali… nejprve jsme dvakrát zamrkali… jestli to nezmizí… nezmizelo… mrkli jsme třikrát… furt to tam bylo… promnuli jsme si oči a víte co?… furt to TAM SAKRA BYLO!
Nebudu vám lhát. Nejeden planetární geolog se rozplakal (tady není třeba psát genderově korektně, planetární geoložky se nerozplakaly, jsou díky nekonečnému bombardování obscénními obrázky od divolidí na bizarnosti zvyklé…)
Jako vidět na povrchu Venuše, kde panuje teplota přes 460 °C, desítky kilometrů obrovská klíšťata… to už chce spalovat slušnej matroš…
Naštěstí se nehýbou a není známo, že by přenášely boreliózu… ale informaci berte s rezervou, zatím nebyly provedeny příslušné experimenty
Když už to vypadalo, že tohle vydejcháme a naučíme se s tímhle nějak žít, koukli jsme na další snímek… a plesk… brečeli jsme znova.
Tentokrát jsme tam totiž našli stovky kilometrů velké věci vypadající jak pavučiny…
Vím, na co myslíte… že by byla Venuše planeta brouků?
(a jo, vím, že ani klíště a ani pavouk není brouk, ale do vtípku na Starship Troopers se mi jinej hmyz prostě nehodí… #sorryjako)
Naštěstí není…
To, na co jsme se dívali, jsou nejspíše zvláštní povrchové deformace plasticky se chovající kůry Venuše na výstup magmatických intruzí 😜
Všem jasný ne? 😊
Tak jo, mám vás rád. Napíšu to pro vás i česky.
Na povrchu Země je sakra zima! (třeba 0 °C)
Na povrchu Venuše je sakra horko! (460 °C)
Jelikož jste bystrý publikum, věřím, že jste si určitého rozdílu v teplotách těchto dvou planet všimli, jest tak?
A když je něco "studené", chová se to křehce.
Kdežto když je něco teplé, chová se to plasticky (měkce…).
Dobře, tak ještě jednodušeji.
Když do toho třísknete kladivem, to první se rozbije na kousky, to druhé se jen nějak prohne.
A to nás přivádí k tomuhle fakt vostrýmu vědeckýmu obrázku. Ten vám totiž přesně tohle říká… jen teda tím kladivem byste museli fakt dost říznout…
Ale jde o to, že zatímco křehce se kůra Země chová do hloubky ca 25 km, na Venuši se kůra chová křehce jen do hloubky 2 až 12 km
Je tak schopna se chovat dost plasticky a když do ní začnete ze spodu něčím tlačit, bude praskat tak nějak dost divně. Asi tak, že udělá pavučiny a vytvoří klíšťata…
Uff, máme to za sebou… a teď k tomu, o čem je tohle vlákno 🙂 k palačinkám! Mňamy! #pancakeday!
Protože když se zas kouknete někam jinam na Venuši, najdete tyhle krasavice…. buď jim můžeme říkat kravince… což nezní moc pěkně…. nebo palačinky… hned lepší co?
Tohle jsou zvláštní útvary, který se často vyskytují ve skupině.
Zpravidla jsou 20 až 50 km široké a 100 až 1000 metrů vysoké.
Často se mršky vyskytují v blízkosti pavučin, klíšťat, štítových sopek nebo lávových proudů…
A jelikož byste už po těch týdnech našeho vzájemného soužití měli být krapet dost vulkanologové/vulkanoložky (jo, už nevím, jak vám víc napovědět), napadá vás, že jsou sopečného původu
A máte pravdu! Jste fakt dobrý. I my ostatní si totiž myslíme, že jsou sopečného původu.
A dokonce si myslíme, že mají tady na Zemi svého druhu obdobu… schválně, víte jakou?
Ano! Jsou to lávové dómy.
Ty vznikají tehdy, když se na povrch dostane láva extrémně bohatá na křemík. Ten způsobuje, že taková láva teče velice převelice špatně (hůř jak zcukernatělý med), takže se nedostane daleko od místa svého vzniku… Jenže to platí na Zemi…
Na Venuši máme totiž (a jo, vím, už se opakuji a píšu to po třetí…tak snad už si to zapamatujete) fakt vysokou teplotu, ca 460 °C. Takže špatně tekoucí láva může téci po mnohem delší čas. A dost možná se tak může roztéct a vytvořit tyhle palačinkový tělesa…
No a uteklo to a jsme na konci. Na povrchu Venuše tak nepobíhal bláznivý kuchař, který tam sázel na povrch jednu palačinku za druhou (škoda co?), ale zas v tom hrála roli #geologie.
Prostě je to tak.
Šutrařina (stále) rulezzzz!
The END
PS: A klasicky, jelikož jsem tupoun obecný, tak jsem zapomněl v prvním tweetu označit @skodova_lucie, která mi udělala tu krásnou grafiku. Pro více vědy sledujte účet @Akademie_ved_CR a zas už #StayHome… A splácím tímto výhru v #geohra pro @KvBahnhof, který dávno něco uhádl 🙂
Jako vy si myslíte, že ne, ale znám vás víc než si myslíte… Ty voe! Jste na to klikli čtyři, slovy čtyři! To by jeden brečel…
No nic, milánkové, počítejte s přepadovou pětiminutovkou k Venuši. Kdo to nedá alespoň na 80 %, na týden bude bez Twitteru.
Sami jste si to zavinili
Originally tweeted by Dr. Petr Brož (@Chmee2) on February 23, 2021.