Masivní únik metanu z mořského dna do atmosféry Země je FAKT VELKÝ ŠPATNÝ a máloco to trumfne. A to i v době covidové pandemie. V pár větách vysvětlím, proč…
O globální změně klimatu už jste slyšeli zajisté všichni. Tušíte tak, že tu máme co dočinění s ohříváním atmosféry vlivem produkce skleníkových plynů. (Pokud v tom máte mezery, koukněte na ca 3 min video níže).
Nejdůležitějších skleníkovým plynem je vodní pára, která vzniká vypařováním vody pač slunce… Vodní pára v atmosféře má tu zajímavou vlastnost, že dokáže klima oteplovat i ochlazovat – pohlcuje tepelné záření, ale i odráží to, co k nám sviští z vesmíru…
Pak tu máme ten proslavený oxid uhličitý, o kterém furt čtete, že bububububu… Mediální svět je jím přesycen a furt ho na vás sype po tunách. Načež každý správný klimaskeptik hned vytáhne otřepanou větu „a co sopky“, „lidstvo ho produkuje málo“ a tisíc a jednu podobného.
Blbý na tom je, že pro fakt obrovskou řadu lidí je pod rozlišovací schopnost, že CO2 je používáno jen jako normativní jednotka, aby se mohli porovnávat jablka s hruškami.
A to nás přivádí k metanu. Jedna molekula metanu má totiž tu nepříjemnou vlastnost, že dokáže ohřát atmosféru jako 80 molekul CO2… po dobu 20 let… Ve vědecké mluvě má tak mnohem větší ohřívací potenciál…
No a to je problém. Pokud totiž začnete někde produkovat metan ve větším množství, není to stejný problém jako kdybyste produkovali CO2. Bude skoro o dva řády horší….
A tím se vracíme k sibiřskému šelfu. Když si půjčíte ledoborec, zvládnete kurz potápění v ledové vodě a potopíte se do hloubky pár desítek/stovek metrů, najdete tam na dně takový zvláštní „led“. Jenže on to není vodní led, ale metan hydrát.
Jak název napovídá, je tvořen metanem, který za těch pT podmínek (ala tlaku a teploty) je stabilní v pevném skupenství. Jenže to nemusí platit dlouho. Když začnete vodu ohřívat, fázový přechod z pevné látky na plyn se posune. Hle mořské dno začne bublat…
Stabilní metan hydrát se přemění v bublinky metanu, které si to začnou svištět vodním sloupcem pěkně nahoru k mořské hladině. Jakmile se tam dostanou, splasknou a atmosféra Země bude zas o trochu bohatší na metan.
Bllblbb, bllbbl, plask, blblbl, blblb, plask, blblblb. A bubláme a bulbáme. Dnem, nocí, dnem, nocí, měsíce a měsíce. Miliardy a milardy molekul metanu hurá do atmosféry!
Čím více jich je, tím více se atmosféra ohřeje.
Čím teplejší atmosféra Země, tím teplejší oceány.
Čím teplejší oceány, tím více posunutý pT podmínky.
Čím posunutější pT podmínky, tím víc metan hydrátu je nestabilního.
Čím víc nestability hydrátu, tím více metanu do atmosféry.
Parádní zpětná vazba co? Vědecká obec bije na poplach už dlouho a varuje, že oteplování atmosféry, respektive oceánů povedou k destabilizaci nahromaděného metan hydrátu. Není to žádná novinka. A co na to veřejnost?
Jak to pěkně popsat. Je to podobné, jako dnešní situace s COVIDem, kdy vám část lidí, že neexistuje, část, že to je chřipečka, část, že tu něco takového vždycky bylo a část, že si přece neohrozíme náš skvělý hospodářský růst…
A podobně jako u pandemie je virům COVIDu jedno, co si o nich myslíte a v co chcete věřit, tak i metan hydrátu je úplně šumák, jestli chcete před globální změnou klimatu zavírat oči a tvářit se, že neexistuje. Metan hydrát se bude dál zvesela destabilizovat a bublat.
A to nás přivádí k závěru. Ohřátím atmosféry, potažmo oceánů jsme rozjeli neskutečnou negativní zpětnou vazbu, se kterou se bude už naše generace muset umět vypořádat. Přemýšlíte o nějaký vostrý technologii? Spíš koukejte po adaptaci. Tohle je tak velký, že jinak to nezvládneme
Originally tweeted by Dr. Petr Brož (@Chmee2) on October 27, 2020.