Píše se 22/1/1973 a nad 🇮🇸 ostrovem #Heimaey se stmívá. Nad ostrovem zuří větrná bouře, takže místní rybáři nemohli vyjet na moře za svou obživou. Večer tak tráví v hospodě, nebo doma. Když jdou spát, zatím netuší, že je čeká největší bitva se sopkou, kterou lidstvo kdy svedlo…
Heimaey je největším a současně jediným obydleným ostrovem souostroví Vestmannaeyjar. Leží přibližně 12 kilometrů od jižního pobřeží Islandu. Do osudové noci v roce 1973 měl rozlohu 11,2 km2, podobnou rozlohu má jedenáctitisícový Frenštát pod Radhoštěm…
Ostrov byl významným prvkem islandské ekonomiky – nacházel se tam totiž jediný vhodný přírodní přístav v oblasti jižního Islandu… Ostrov, na kterém žilo 5273 lidí, tak byla vlastně jedna velká továrna na zpracování ryb.
Všechno se ale mělo brzy změnit…
5 minut před druhou hodinou v noci se ozval zvuk podobající se startu tryskového letadla… Divné na ostrově, kde byla jen malá ranvej pro ta nejmenší letadla…
Následně se rozezvučili požární sirény. Rozespalí a vystrašení obyvatelé začali vycházet ze svých domovů, aby spatřili, jak na okraji jejich města stoupá k nebesům stěna ohně. V první chvíli si mysleli, že hoří část města.
Tryskající láva, úlomky sopečných hornin a sopečný popel je vyvedly z omylu. Přibližně 200 m od východního okraje města se totiž znenadání otevřela ca 1,6 km dlouhá prasklina, ze které začala na povrch vystřikovat láva do výšky stovek metrů.
Obyvatelé se začali ve strachu stahovat k přístavu. Obyvatele neděsila jen postupující láva a doprovodné požáry, ale i jedovaté plyny, které sopečnou činnost často doprovázejí.
A zde se usmálo štěstí. Větrná bouře totiž způsobila, že v přístavu byla zakotvená celá rybářská flotila, 70 lodí…
Dostatečně početná flotila, která byla schopna během pouhých šesti hodin evakuovat téměř celou populaci ostrova do bezpečí pevniny Islandu. Lidé opouštěli ostrov v noci jen s tím, co mohli pobrat, a s pohledem na hořící horizont.
První loď vyplula z přístavu přibližně 30 minut po začátku erupce. Dobová svědectví uvádějí, že pod odplouvajícími loděmi byla na mořském dně v zálivu vidět tekoucí láva… Prasklina tak běžela až do moře…
Během evakuace byla usmrcena všechna hospodářská zvířata žijící na ostrově. Nezbyl zde totiž nikdo, kdo by je krmil. Nikdo té noci nevěděl, jestli se na ostrov ještě někdy vrátí…
Krátce po evakuaci města se změnilo proudění větru a sopečný prach a popel začal zasypávat město. Množství domů v blízkosti trhliny zachvátily požáry založené dopadajícími žhavými úlomky. Během prvního měsíce sopečné erupce bylo zničeno okolo sta domů.
Erupce neutichala. Další láva vytékala na povrch, další sopečný popel byl vyvrhován do atmosféry. Město tak bylo postupně zasypáváno. Ve východní části dosahovala mocnost skoro pěti metrů. Řada budov nevydržela obrovskou zátěž sopečných hornin na střechách a zhroutila se.
Dne 19. února se už tak špatná situace zhoršila… Láva přestala z praskliny téct směrem do oceánu, ale zamířila směrem k přístavu. Hrozilo, že uzavře jediný vjezd do zátoky a tím zničí srdce místní ekonomiky.
Postupující láva ničila vše, co jí přišlo do cesty. Vyjma domů a farem zničila přívod elektřiny i jedno ze dvou potrubí zásobující ostrov z mateřského Islandu pitnou vodou.
Jenže Islanďané byli rozhodnuti, že se svého ostrova nevzdají…
Rozhodli, že začnou na čelo postupujícího lávového proudu stříkat vodu. Doufali, že se ochlazením lávy podaří znesnadnit její tečení směrem do města i na přístav. Zní to šíleně? Máte pravdu… Nikdo se o něco takového před tím nikdy nepokusil…
K chlazení se nejdříve používaly pumpy městských hasičů, později speciální loď, která dokázala stříkat velké množství vody na čelo lávového proudu směřujícího do průlivu. Nicméně to k zastavení postupu lávy nestačilo.
A v ten moment zasáhl do boje Uncle Sam skrze US. Army. Ta totiž dodala Islandu 32 výkonných pump, které byly schopny rozprašovat obrovské množství vody.
Ptáte se, k čemu měla americká armáda ve skladech vysokokapacitní pumpy? Jestli za tím hledáte potřeby války, tak máte bod. Pumpy totiž měly sloužit k přečerpávání ropy z tankerů v místech konfliktů…
Pro distribuci vody bylo nataženo přes 30 kilometrů hadic a trubek, často v bezprostředním okolí lávových proudů i přímo na nich. Trubky neshořely jen proto, že v nich neustále proudilo obrovské množství vody schopné je soustavně chladit.
V praxi se ale ze začátku voda k lávovému proudu vůbec nedostala. Láva o teplotě okolo 1000 až 1200 °C ji totiž okamžitě měnila v páru. Přívaly další vody ale lávu postupně ochlazovaly. Jak láva chladla, začala se pohybovat pomaleji.
A světe div se, ono to fungovalo. Lávový proud se dařilo zpomalit… jenže z trhliny tekla nová a nová láva…
A tak došlo k nevyhnutelnému. V půlce března láva překonala provizorní 25 metrů vysokou bariéru chránící město, láva se tak začala rozlévat do centra.
Záchranáři měli možnost pokusit se postupující lávový proud zastavit nasazením výkonných pump, ale rozhodli se je raději nasadit jinde. K obraně přístavu, který začala postupující láva také ohrožovat.
Úvaha byla snadná. Spálené město se dá vybudovat znova, přistav by znamenal smrt celého ostrova…
A sorry, pokračování zítra… nečekaný skype call… 🙂
Tak jde jsme to skončili… Během několika dní tak padly postupující lávě za oběť stovky domů i několik továren na zpracování ryb. Nicméně přístav zůstal uchráněn.
Láva sice způsobila určité zúžení průlivu, který do přístavu vedl, ale zúžení mělo paradoxně pozitivní důsledek. Zátoka začala být pro vlny hůře prostupná, ale pro rybářské lodě pořád dobře průjezdná.
Sopečná aktivita skončila po pěti měsících začátkem července 1973, kdy na povrch přestala vystupovat nová láva. Odhaduje se, že se během sopečné erupce vyvalilo z trhliny na povrch okolo 0,25 km3 lávy a tefry. Z pohledu vulkanologů se jednalo vlastně jen o malou sopečnou erupci.
Na ostrově bylo postupující lávou a požáry zničeno okolo 300 domů, dalších 60 až 70 bylo kompletně zasypáno tefrou.
Roztékající se láva zvětšila rozlohu ostrova o 2,5 km2, tedy přibližně o 20 %. Tefra, která zasypala celý ostrov, byla následně použita pro zvětšení ranvejí místního letiště i pro terénní úpravy dovolující novou výstavbu domů.
Lidé se začali na ostrov vracet v srpnu 1973. K polovině září se vrátilo přibližně 1200 lidí. Na konci roku 1975 dosahovala populace ostrova přibližně 85 % stavu před sopečnou erupcí a na svou původní velikost se nevrátila do dnešních dnů.
Navrátivší se obyvatele čekal ještě jeden těžký úkol. Vedle obnovy poničeného města museli také vyčistit celý ostrov od nánosů tefry. Každý kus ostrova, včetně svahů místních kopců, bylo potřeba (doslova) zamést košťaty.
And this is the END…
A pokud by vás ten příběh zaujal, kdys jsem ho sepisoval pro časopis @Vesmir1871, kde si ho můžete volně vcelku (i s více detaily přečíst). 👇
Aneb další popularizační vlákno pro @Akademie_ved_CR v době lockdownu. #StayHome
Originally tweeted by Dr. Petr Brož (@Chmee2) on October 29, 2020.